Lukáš Kotas o basketbalových začátcích a vzpomínkách na Welsche se Satoranským

Soupeřům během dosavadní kariéry v naší nejvyšší basketbalové soutěži, do které naskočil v barvách USK Praha 27. října 2005 utkání s Mlékárnou Kunín, nastřílel 3335 bodů. A protože je spíš vyhlášený obranář než drzý útočník, je to úctyhodný výkon. A přitom nechybělo mnoho a Lukáš Kotas basketbal vůbec nemusel hrát.

Sám o tom říká: „Když mi bylo asi pět a půl roku, tak jsem s bráchou šel na fotbalové hřiště, protože rodiče byli v práci a mě po školce neměl kdo hlídat. Od té doby jsem začal chodit na fotbal a v podstatě mi fotbal vydržel až do nějakých skoro dvaceti let. Ale protože u nás v našich klimatických podmínkách je fotbal v podstatě letní sport, tak jsem v zimě neměl co dělat, nikoho nebaví v zimě tvrdě trénovat, tak jsem začal s basketem jako doplňkovým sportem. No a basket se mi tak zalíbil, že jsem u něj vydržel.“

A udělal dobře, protože se vypracoval v kvalitního basketbalistu, kterého si váží v každém klubu. Těch ale Lukáš mnoho nevystřídal. Ze Svitav, kde začínal, přešel do Pardubic, pak vedly jeho kroky do Prahy, kde během studií a po nich hrál za USK, ale následovala cesta zpět do Pardubic. „Mým prvním trenérem byl Pavel Špaček, dnešní manažer svitavských basketbalistů. V patnácti letech, kdy už skončilo v podstatě koketování s fotbalem, jsem přešel do Pardubic k panu Procházkovi,“ vzpomíná Lukáš.

Že se rozhodl pro basketbal, ale nelituje. Basketbal mu dal hodně a současná pardubická opora dodává, že „basket mě hrozně baví. Táta, když se chodil dívat na to jak hraju fotbal, říkal, že mi dá deset korun, když tam nepůjdu, protože jsem pořád někde stál a moc se mi nechtělo běhat. V basketu tohle nejde. Když člověk chvíli stojí, tak je to hned vidět, protože je to obrovsky rychlá hra a zapojení každého hráče v každý moment je tam patrné. A to mě na tom hodně baví, protože se člověk nemůže nikam zašít a je pořád ve hře.“

Basketbal dal Kotasovi hodně a má z něj spoustu krásných zážitků. Sám říká, že si v 19 letech nedovedl představit, že by jej hrál na prvoligové úrovni. „Tady v Pardubicích jsem hrál druhou ligu a dostal jsem se na vysokou školu a říkal jsem si, že budu hrát dokud to půjde nějakou třetí ligu ve Svitavách a budu studovat. A najednou jsem začal v první lize, to byl první moment, na který rád vzpomínám. Petr Treml tehdy v USK řekl, já tě tu chci, budeš s námi trénovat a uvidíme. Tak to byla první věc a ta druhá byla, když jsem dostal pozvánku do národního týmu. V té době to byl úplný sen a nikdy předtím bych nečekal, že se toho dočkám,“ vzpomíná Lukáš.

Jedním dechem dodává, že další velké zážitky byly třeba zápasy s Velkou Británií, v Litvě a další v dresu národního týmu. Na takové momenty nikdy nezapomene a zůstanou mu navždy ve vzpomínkách. Na které bývalé spoluhráče nejvíc vzpomíná? „Jak bych to řekl? Největší radost mám, že jsem si zahrál s Jirkou Welschem. A proč? V roce 2002 byla ve Svitavách kvalifikace snad s Lotyšskem a já měl doma plakát Jirky. A v té době jsem ten basket ještě moc nehrál, prostě jsem měl jen jeho plakát. Na utkání jsem se byl podívat a najednou o nějakých deset let později jsem s tímhle člověkem seděl v šatně národního týmu a on věděl, kdo já jsem. Tak tohle pro mě byl obrovský zážitek, na který se nezapomíná.“

V dresu USK Praha se také sešel s Tomášem Satoranským. „Ten mi imponuje nejen tím, kam to dotáhl, ale i postojem k životu a lásce k basketbalu. Ten když přišel do šatny, tak okamžitě se nálada zvedla o 100 procent a byl to obrovsky pozitivní člověk. Nemyslím jenom tím, co dosáhl, ale prostě jaký byl. A já jsem moc rád, že jsem jej potkal“ dodává Lukáš.

Basketbalisté Beksy Pardubice letos změnili kapitána. Stal se jím právě Lukáš Kotas. Pro něj to není první kapitánská funkce, už ji zažil v USK Praha, ale tehdy to byla jiná pozice. „Tam jsem byl ve čtyřiadvaceti letech druhý nebo třetí nejstarší hráč a byl jsem tam relativně dlouho, takže se to vlastně nabízelo. A tady je to samozřejmě trošku větší zodpovědnost, protože si mě vybral trenér Bohunický s tím, co si od té pozice představuje, že bych měl být, a kapitán bývá, jakýmsi pojítkem mezi trenérem a šatnou i v nějakých specifických věcech a doufám, že to dokážu splnit,“ doplňuje Kotas, který i letos bude nosit na dresu číslo 5.

Zdroj foto: bkpardubice.cz