Blog Pavla Pumprly: O velkém vítězství Nymburka, paralele nového začátku a konci basketbalu na Moravě

Zdravím opět po čase basketbalové fanoušky v ČR a blízkém okolí,

rád bych začal komentářem k aktuálnímu velkému úspěchu Nymburka na mezinárodním poli a to je včerejší vítězství na palubovce španělského Bilbaa. Mohu letos z vlastní zkušenosti říct, že palubovka Bilbaa je destinací ohromně obtížnou a musím se přiznat, že jsem Nymburku do zápasu příliš nevěřil. O to větší překvapení pro mě tedy včerejší průběh zápasu a nakonec i jeho výsledek byl. Bilbao letos opět patří ke špičce španělské ligy a jeho skalp tedy rozhodně za zlatý nymburský opasek patřit bude. Ovšem, jak sám z minulých let dobře vím, tak ani v tak krátké skupině, jaké v Eurocupu jsou jeden velký úspěch nemusí příliš znamenat, pokud se nepotvrdí v dalších zápasech a skupina zůstává ohromně náročnou a přeji Nymburku sílu a štěstí i do dalších zápasů.

Trošku jsem narazil na jedno z témat, o kterých jsem se dnes chtěl zmínit. O to je taková “drobná paralela” mezi mým působením v Nymburce a tady v Obradoiru. Lze totiž vysledovat určité podobnosti. V obou případech to totiž pro mě byl vstup do něčeho nového, pokaždé o nějaký ten stupeň výš. A pokud přijde člověk na vyšší úroveň, než na které byl předtím, tak musí počítat s tím, že samozřejmě bude mít mnohem složitější pozici v týmu a budu muset o minuty na hřišti řádně bojovat. S tím je i spojena situace, že se člověk musí srovnávat s nějakým tím vysedáváním na lavičce. Pro mě to znovu v obou případech do určité míry tak bylo. V Nymburce s tím člověk počítal, jelikož to už byla taková tradice, že nově příchozí hráči si nějakou dobu odseděli a pak postupně dostali přílěžitost, pokud dobře pracovali na trénincích a trenér viděl snahu. Situace v Obradoiru byla odlišná v tom, že už jsem za sebou přeci jen měl štaci v Nymburce a s ním i v evropských soutěžích a doufal jsem, že toho vysedávání nebude tolik. Ovšem kdo sleduje španělskou ACB, tak ví, že je to soutěž velmi obtížná a mírně odlišná od všech ostatních v Evropě. Takže ani tady mě neminuly zápasy, kdy jsem velkou většinu zápasů proseděl na lavičce. Nechci si hrát na hrdinu, že mě to nijak netrápilo nebo neovlivňovalo, možná, že to období nebylo nijak dlouhé a s prodlužující se délkou pobytu na hřišti na to člověk nějak pozapomene. Každopádně ale ve mě vždy z toho zůstane pocit a možná takové klišé ponaučení, ale pokud člověk vytrvá a na trénincích do toho dává vše, tak ta příležitost nakonec přijde a pak už to je na každém tu šanci už nepustit.

Teď bych se chtěl dostat k aktuálnějšímu tématu a tím bude aktuální situace Obradoira. Jak jsem psal v minulém blogu, tak jsme měli před sebou obtížný měsíc. Teď můžu s úsměvem na rtu říct, že jsme z toho vyvázli opravdu výtečně. Prohry po dobrých výkonech doma s Realem a v Bilbau a pak dvě obrovská překvapení, kdy se nám podařilo vyhrát jak na palubovce Malagy, tak i na slavné Barceloně, čímž jsme se zapsali do historie klubu a to i při kratkém působení klubu v nejvyšší soutěži určitě něco znamená. A jelikož jsme po vánocích navázali dvěma domácími výhrami s Lagun Aro a naposledy s Valladolidem, udržujeme si před posledním – rozhodujícím kolem šanci na účast na Copa del Rey – královském poháru. Situaci máme po posledním vývoji v tabulce ve svých rukou a zbývá nám “jen” vyhrát v neděli na palubovce týmu s českou stopou – na Joventutu Badalona. Úkol nijak lehký, ale jelikož nás všechny láká další zápis do historie klubu, tentokrát snad již zlatým písmem, což by splnila právě účast na poháru, tak věřím, že pro výhru uděláme vše, co bude v našich silách.

Teď už jen krátce k české lize, kromě Nymburku se tabulka pěkně vyrovnává, což slibuje hodně vyrovaných bitev v obou nadstavbových skupinách, což doufám přiláká hodně fanoušků do hal. Ale více mě mrzí zprávy, které slýchám o finančních problémech různých klubů. V poslední době se nejvíc mluví o velkých problémech Prostějova. Podle mě by byla velká škoda, pokud by v Prostějov vše najednou skončilo a myslím, že moravský basket už opravdu strádá a po skončení Prostějova už by neměla (snad se nepletu) Morava zástup žádný. Doufám tedy, že vše dobře dopadne a liga nebude kvůli financím dále strádat.

Radši bych končil na trošku pozitivnější notě, ale problémy jsou s financemi asi tak všudypřítomné, že se tomu vyhnout nelze. Ale myslím, že na úroveň basketu v Česku to vliv zatím evidentní nemělo a tak doufám, že se všichni fanoušci basketem nadále dobře bavili.

Držte nám palce, ať můžu příští blog psát ve spojení s naší účastí na Copa del Rey :)

Mějte se fajn, Pavel

Zdroj foto: Václav Mudra, ČBF

Dále rozhodně stojí za přečtení