Blog Pavla Pumprly: O španělské nekrizi, sůšn videu, měsíci smrti a škarohlídech Jana Veselého

Zdravím opět po čase basketbalové fanoušky v Česku, na Slovensku a taky těm, kteří stránky xbasket navštěvují ze vzdálenějších končin stejně jako v současné době já.

Nejkratší oslí můstek vede k jednomu z témat, o které jsem se chtěl dnes opřít a to je život ve Španělsku a španělština. Nebudu psát nějakého zdlouhavého cestovního průvodce, jelikož od toho jsou jiné servery, takže z tohohle pohledu jen krátká zmínka o tom, že zvěsti o půvabu města Santiago de Compostela, kde má svoje působiště můj klub Obradoiro, opravdu nelhaly a všem doporučuji návštěvu s jediným doporučením – deštník s sebou. Totiž i zvěsti o množství deště se ukázaly jako pravdivé :) .

Jediná věc, která nás naopak zarazila je to, že i když je tady slovo “krize” jedním z nejužívanějších, tak to není vůbec na ničem znát. Obchodní centra neustále nacpané, stejně jako košíky s nákupy a to nemluvím o posledních dnech a počínající předvánoční nákupní horečce. Jinak člověk na první pohled nepozná v životním stylu žádné zásadní rozdíly, maximálně je zde viditelný jejich klasicky vlažný přístup, aneb “všechno nechám na zítra”.

Velkým rozdílem je pochopitelně jiný jazyk :) (to je objev pomalu na Nobelovku :) ). Překvapením pro nás ovšem bylo, jak málo lidí zde vládne aspoň základní angličtinou. V obchodech a restauracích to je velkou výjimkou a tak člověku nezbývá, než se rychle začít učit. Abychom neponechali nic náladě, tak jsme začli s manželkou brát hned po příjezdu lekce španělštiny a můžu se pochlubit, že s objednáním jídla nebo s nakupováním už problémy nějaký ten týden nemáme. Dokonce mám za sebou první rozhovor v přímém přenosu do rádia ve španělštině a doufám, že jsem místním posluchačům nepřipadal jako hrdina mého oblíbeného youtube videa “zkusit šůšn” :D .

Ale rychle zpátky k basketu. Můj tým má za sebou slabší chvilky a i chvilku slávy. Lépe se bude psát o tom příjemnějším zážitku. Pokud se tedy nepletu, tak se týmu Obradoira podařilo poprvé v historii porazit někoho z velké čtyřky na venkovní palubovce, když se nám podařilo několik víkendů zpátky porazit Caju Laboral. Ta sice neprožívá úplně nejlepší vstup do sezony, ale na to už se historie neptá :) . Čím se ten zápas taky určitě zapsal je fakt, že ihned po zápase odvolali trenérskou legendu Duška Ivanoviče, který stál v čele Caji Laboral, nebo dříve Tau Ceramicy snad 10 let. To se nestává denně a pro hodně lidí to bylo velkým překvapením. Nezbývá, než sledovat, jak si tým povede pod novým trenérem.

Ještě bych se rád zmínil o našem programu v nejbližích dnech a týdnech. Existují totiž na něj dva pohledy. První je, že nás čeká tzv. “měsíc smrti”. Po víkendovém zápase v Malaze nás totiž čeká ještě Real Madrid doma a poté hned Barcelona a Bilbao venku, to všechno ještě před zdobením stromečku :) . Los to je vskutku smrtelný, zvláště takhle v rychlém sledu. Já ale zastávám pohled trošku odlišný. Když jsem si totiž těsně po přestupu do Španělska prohlížel rozpis zápasů mého nového týmu na celou sezonu, tak právě tohle období bylo tím, které jsem si u sebe v hlavě označil červeným vykřičníkem. Ještě by se k tomu hodilo připsat titulek: Proto jsem tady. Protože jestli jsem nešel hrát do zahraničí proto, abych se mohl utkat s takovými týmy, jako jsou euroligové špičky Real a Barcelona, tak už nevím proč. Opravdu se upřímně nemohu těch zápasů dočkat a věřím, že hodně spoluhráčů na tom bude podobně a že necháme na hřišti vše a budeme přinejmenším důstojnými soupeři.

Čímž se mi nabízí krásný přechod k nedávnému losu ME 2013 ve Slovinsku. Zase možné dva podobné pohledy a já nehodlám nikomu tvrdit, že to není těžká skupina, ale věty typu “To nemá cenu tam ani jezdit!” ode mě rozhodně neuslyšíte. Já opět budu patřit do té druhé skupiny, která se bude těšit na super atraktivní soupeře a na dobré zápasy a použije to jako motivaci pro skvělé výkony. Stejně jako v případě zápasů, co mě teď čekají v lize, jaký lepší zápas ve skupině si přát, než se utkat s finalisty poslední olympiády?

Nedá mi to nezastavit se ještě u české ligy, kde se odehrálo pár zajímavých událostí od posledního dílu mého blogu. Událostí číslo jedna je pochopitelně přestup mého dobrého kamaráda Láďi Sokolovského zpět o 10 let, tedy do Opavy. Asi to díky pravidelným hovorům se Sokolem pro mě nebylo takové překvapení, jakým to mohlo být pro širokou basketbalovou veřejnost, ale událostí to zůstalo velmi významnou. Co mě tady hlavně těší je, že se od prvního zápasu ukazuje, že škarohlídové, co tvrdili, že už vysedává na lavičce v Nymburce právem se nemohli víc mýlit a Láďovi a celé Opavě se od jeho příchodu moc daří. A já doufám, že dařit bude i nadále.

Koncem mého dopisu :) bych se chtěl jen zastavit u skupiny těch “škarohlídů”. Rve mi totiž srdce, jaké věci se může člověk kolikrát dočíst o počínání Honzy Veselého v letošní sezoně NBA. Myslím, že já mám nějakou určitou představu o tlaku na hráče, ale ani tak si zdaleka neumím představit, pod jakým tlakem jsou hráči v NBA a tím pádem i Honza. A místo toho, abychom byli všichni hrdí na to, že se někdo z naší malé republiky dokáže dostat do nejlepší soutěže na světě a ještě ji zastupovat na velmi dobré úrovni, tak čtu neustále jen samou kritiku. Nechápejte mě špatně, konstruktivní kritika je moc užitečná věc, ale lamentace typu: “zase hrál jen pár minut a nedal ani bod” mě vždycky dostanou. Takže jediným cílem tohoto odstavečku bylo vyslat přes moře velkou podporu a poděkování, že nám Veselka dělá super reklamu.

Doufám, že jste si tento blog užili a těším se, až budu moct příště zase něco napsat. Mějte se fajn a choďte na basket, hrajeme to pro Vás :)

Zdroj foto: Václav Mudra, ČBF

Dále rozhodně stojí za přečtení